JUDr. Antonín Hřebík - osobnost, na kterou se mělo zapomenout

(3 - user rating)

Mezi připomínanými zbraslavskými osobnostmi bychom dnes marně hledali jméno JUDr. Antonína Hřebíka. Ani s dotazy u mladších generací bychom asi příliš neuspěli. Snad jen pamětníci poválečné doby by mohli situaci zachránit. Přitom jde zbraslavského občana, který se zapsal nejen do historie Zbraslavi, ale jako poslanec Národního shromáždění a starosta Sokola byl známý v celém tehdejším Československu a po únorovém puči i v krajanských komunitách po celém světě.
Měl jenom tu smůlu, že poúnorový režim ho jako emigranta a odpůrce komunismu, odsoudil k věčnému zapomnění. Jak je vidět, tak se mu to na Zbraslavi docela povedlo. Tímto článkem se Zbraslav info pokouší vrátit ho zpět mezi naše přední spoluobčany, kam oprávněně patří.

Narodil se 24. února 1902 v Řevnicích u Prahy. Vystudoval práva a již od mládí nejen cvičil, ale také se angažoval jako činovník ve vedení místního Sokola. Jako schopnému organizátorovi mu záhy přestala místní jednota stačit a začal se uplatňovat i ve vyšších složkách až postoupil do celorepublikového výboru Sokola v Praze. V té době se také přistěhoval na Zbraslav, kde si otevřel advokátní kancelář. V roce 1940 se stal náměstkem starosty Čs. Obce Sokolské (ČOS).
Od začátku okupace se aktivně účastnil odbojové činnosti. V roce 1941 byl zatčen a vězněn až do roku 1945 v různých koncentračních táborech. Hned po válce začala jeho kariéra rychle stoupat hned ve třech směrech. Byl jednomyslně zvolen prvním poválečným starostou obnovené ČOS. Na podzim se stal poslancem Ústavodárného národního shromáždění ČSR za Čs. stranu národně socialistickou. Nás bude nejvíce zajímat jeho třetí aktivita zaměřené na Zbraslav.
Květnová revoluce ho zastihla po návratu z vězení už doma na Zbraslavi a tak mohl 10.května jako známá a populární osoba přijmout pověření k řízení obce ve funkci prvního předsedy nově ustaveného Revolučního národního výboru.

V této funkci se zasloužil o bezkonfliktní převzetí obce od protektorátní správy a zejména o likvidaci následků bojů, které se na území Zbraslavi odehrály během revoluce. A to nebylo málo. Veřejná prostranství byla plná sena, koňského trusu, slámy, vojenské výstroje a odpadků všeho druhu. Všude se povalovala munice a vraky vojenské techniky. Školy byly po využívání jako lazarety nebo armádní ubikace zdevastované. Zajišťoval se pobyt pro sovětské vojenské velení, internace zajatců, zatýkání kolaborantů a Němců. Bylo nutné identifikovat a pohřbít padlé, učinit vše pro zamezení šíření chorob a vypuknutí epidemií, obnovit zásobování alespoň základními potravinami. Rozdělovaly se potraviny, kuřivo a ošacení z vojenských skladu, které se musely zajišťovat, stejně jako opuštěné objekty a byty po Němcích proti drancování. Musela se obnovit občanská struktura správy obce, a podmínky pro práci politických stran a tím připravit v co nejkratší době první poválečné volby do nově zřizovaného Místního národního výboru (MNV). Zdá se až neuvěřitelné, že prozatímní Revoluční národní výbor řízený JUDr. Hřebíkem si se všemi těmito úkoly dokázal poradit během 3 týdnů do té míry, že již 3.června mohly proběhnout první řádné volby do MNV, který se potom ujal správy obce.

JUDr. Hřebík předal funkci řádně zvolenému předsedovi MNV, ale ve vedení obce zůstal. Stal se členem rady MNV, byl zvolen do funkce odborníka pro věci právní.a byl v čele osvětové komise MNV. V radě pracoval až do roku 1947, kdy abdikoval proto, že funkce starosty ČOS a poslance Národního shromáždění mu nedovolovaly věnovat se dostatečně práci v MNV.

Ve funkci starosty ČOS se mu podařilo v krátké době obnovit nacisty rozvrácenou organizační strukturu Sokola, obnovit činnost jednot a žup po celé republice a připravit na rok 1948 první poválečný všesokolský slet.

V době únorové krize vedl delegaci sokolů na hrad za prezidentem Benešem. Svoje požadavky mohla delegace tlumočit jen v prezidentské kanceláři, ale dostalo se jí údajně takových ujištění, že na jejich základě odmítlo předsednictvo ČOS vytvářet ve všech organizačních složkách Sokola akční výbory. Ty se podle nařízení KSČ musely zřídit ve všech podnicích a organizacích s úkolem provést čistku mezi funkcionáři a jmenovat do řídících funkcí členy KSČ. Když JUDr. Hřebík navíc odmítl zveřejnit svým jménem prohlášení k sokolstvu, jehož text mu byl připraven, byl okamžitě "vyakčněn", což ve stranické hantýrce bylo synonymum pro vyhození z funkce. V té ho nahradil komunista Josef Truhlář. JUDr. Hřebík okamžitě rezignoval i na poslanecký mandát a brzo potom opustil i s manželkou Československo. Po krátkém pobytu v Evropě se v říjnu 1948 natrvalo usídlil v Chicagu, kde žil až do své smrti v roce 1984.

V emigraci se začala druhá etapa jeho činorodého života věnovaná šíření sokolských ideálů v zahraničí a politickému odboji. Byl zakládajícím členem Rady svobodného Československa v roce 1949. Založil Ústředí čs. sokolstva v zahraničí a byl jeho předsedou až do roku 1978. V této funkci založil tradici konání zahraničních sokolských sletů a prvních pět organizoval.

Jeho všestranně prospěšná činnost byla několikrát po zásluze oceněna. V roce 1945 prezidentem Benešem za protinacistickou činnost Válečným křížem za zásluhy 1.stupně. V roce 1996 prezidentem Havlem in memoriam druhým nejvyšším státním vyznamenáním Řádem T.G.Masaryka II. třídy.
Jeho mezinárodní renomé stvrzují ceny za rozvoj tělesné výchovy udělené belgickou a francouzskou federací gymnastů.
Řevnice na něj pamatovaly jmenováním čestným občanem, pamětní deskou na rodném domě a pietním uložením urny s popelem do rodinné hrobky v roce 1994. Jen Zbraslav na svého slavného spoluobčana úplně zapomněla. Nemyslíte si také, že bychom s tím měli něco udělat? Napište nám do redakce.

Rudolf Hofmeister


e-max.it: your social media marketing partner