Rozhovor s Jiřím Srncem, zakladatelem Černého divadla

(0 - user rating)

Tento Logo Černého divadla Jiřího Srnce, Praha Zbraslav. The Black theatre of Jiří Srnec, http://www.blacktheatresrnec.czpátek se slavnostně otevře pro zbraslavskou veřejnost budova Divadla Jiřího Srnce představením Putování Černým divadlem Jiřího Srnce. Jde o kulturní projekt, který je ojedinělý svým pojetím i otevřeností pro diváky všech věkových skupin i uměleckého zaměření. (Bližší informace o představení ZDE).
Protože naši redakci zajímalo, jak se dívá na projekt znovuotevření sám umělecký šéf souboru Černého divadla pan Jiří Srnec, jinak také herec, režisér, skladatel, vý tvarník a čerstvý držitel „Medaile Za zásluhy“ v oblasti kultury, oslovila jsem vedení Černého divadla a podařilo se mi  nečekaně rychle domluvit se na rozhovoru.

Když jsem šla na schůzku, kterou jsem měla s panem Srncem přímo v kanceláři jeho divadla, měla jsem trému. Přece jen se nestává, abyste si během chvíle domluvili rozhovor s umělcem, který má úspěch se svým divadlem po celém světě již 50 let! Ovšem jeho vstřícnost a milé přivítání mě přesvědčily o tom, že vše bude jinak, a když jsme vystoupali po schodech do nejvyššího patra budovy, na trému jsem úplně zapomněla. Stačilo jen se posadit a zaposlouchat se do poetického vyprávění, které bylo nejen o chystaném představení n a Zbraslavi, ale také o kultuře, hudbě, historii… i o životě jako takovém. Najednou jsem měla umělecký svět pana Jiřího Srnce přímo před sebou. Ke konci rozhovoru přišla za námi paní Dana Srncová, herečka a manželka pana Jiřího Srnce, která nám vypomohla s upřesněním některých detailů ohledně představení a historie divadla.



Dobrý
Jiří Srnec, zakladatel Černého divadla, Praha - Zbraslavden, můžete říct našim čtenářům, co bylo hlavním důvodem otevření Černého divadla na Zbraslavi?
Víte, všichni zde bydlíme ve stejném prostoru, dýcháme stejný vzduch, jsou tu príma lidé, jenom o sobě navzájem nevíme. Rád bych, kdyby v našem divadle byl prostor také pro osobní setkávání. Stačí přece i pár lidí a budeme si mít co říci. Představoval bych si, aby tady nebylo jenom divadlo, ale aby zde bylo místo pro setkávání lidí i na jiné úrovni, než je ta oficiální. Chci, aby tady vzniklo místo, kde se lidé budou rádi setkávat třeba při dobré kávě – ale také kde se budou setkávat i u věcí spíše výjimečných.

Jak byste popsal, co pro Vás osobně znamená černé divadlo?
Mým smyslem není dělat divadlo, mým smyslem je jít po obsahu objektu. Tajemství věcí, to je pro mne černé divad lo!

Jaká je vlastně historie Vašeho Černého divadla na Zbraslavi?
Na Zbraslavi jsme od roku 1992. Předtím jsme byli na Smetanově nábřeží číslo 26 a na Zbraslav jsme se dostali díky mému kamarádovi a starostovi Sokola p. Černému. Ten mi řekl, jaké je zde úžasné místo - že zde býval biograf, který již zanikl, ale zůstalo zde jeviště, sál, elevace, díky které vidí diváci výborně na jeviště. Poté tento objekt vlastnil majitel Žofína, ale budovu pak uvolnil a hrozilo nebezpečí, že by místo bývalého biografu měla být snad velká samoobsluha. Budovu ale nakonec získali sokolové a díky nim i my.

Jak dlouho trvaly nejen "námluvy" Rodinného centra Pexeso, které přišlo s tímto projektem a mezi Vaším divadlem, ale také příprava úvodního představení?

Jednalo se řádově o několik měsíců. Ten nápad mě oslovil a oceňuji jejich nadšení, se kterým tento projekt zajišťují.  

KPlakát představení Divadla Jiřího Srnce, Putování Černým Divadlem Jiřího Srnce, 25.11.2011 v 18:00h, ulice U Lékárny 597, Praha 5 Zbraslav, budova TJ Sokol Zbraslavdo se podílí na představení, které si v pátek budou moci návštěvníci divadelního představení vychutnat?
Kromě mě jsou to herci Dana Srncová, Adéla Srncová, Vladimír Kubíček, Pavlína Červíčková, Jiří Krejčí, Michal John, Bohumil Švarc, Ondřej Feřtek... Pak také technici Marek Blanař, Jan Páleník a Jan Fabinger.

A jaká hudba bude celé představení provázet?
Představení bude provázet má autorská hudba, použitá z různých představení našeho Černého divadla.

Jaká další představení, kromě Putování Černým divadlem Jiřího Srnce, pro návštěvníky Vašeho zbraslavského divadla chystáte?
Budou to například: Bílý pierot v černém, Létající Velocipéd nebo The best of black light theatr.

Je kromě Vašich představení ještě něco jiného, co chystáte představit zbraslavským návštěvníkům?
Nebude zde jen divadlo, ale místo pro setkávání lidí na jiné úrovni, než jsou běžná místa. Rád bych,
aby se zde spojily složky výtvarné, herecké i hudební, aby se zde setkávali lidé s nejrůznějšími stupni kultury, ať už je to klasika nebo jazz.
Chtěl bych uvést na jevišti některé věc Karla Čapka, rád bych představil Big Band hudebního skladatele, dirigenta a  jazzového pianisty Milana Svobody nebo úžasného hudebníka a jazzového pianistu Emila Viklického (pozn.redakce: Emil Viklický získal letos, stejně jako Jiří Srnec, „Medaili Za zásluhy“ v oblasti kultury).
Také bych rád přivedl na scénu našeho zbraslavského divadla profesora Jaroslava Tůmu, skladatele a pedagoga, který hraje například úžasně na varhany. A bude hrát na varhany se všemi repeticemi, které jsou. Vím, že varhanní hudba není pro všechny, není hudbou, kterou by lidé vždy rádi poslouchali, ale přesto…

Ke konci rozhovoru jsem pak ještě panu Srncovi položila otázku, co je příčinou jeho úžasné vitality.
Dozvěděla jsem se, že jedna z důležitých věcí, které panu Srncovi pomáhají, je jeho celoživotní pobyt mezi mladými lidmi. A další důležitý prvek je zvyk, který jsem opravdu nečekala: protože bydlí v nedalekých Břežanech, je zvyklý každý týden zaběhat si 10 kilometrů po kopcích na nedaleké Závisti.
A podle mě je zde ještě jedna věc, která je důležitá a byla zřejmá od samého začátku našeho rozhovoru: pan Srnec má totiž tolik aktivit a plánů do budoucna, že ho jeho věk nemá šanci dohonit.

Konec rozhovoru a fotografování u mapy (špendlíky jsou na mapě označena místa, kde soubor Černého divadla hrál), pak proběhly v rychlosti - bylo potřeba, aby pan Srnec šel zkoušet s ostatními herci. A tak jsem dost možná ani nestačila panu Jiřímu Srncovi dostatečně poděkovat za laskavé poskytnutí interview a říci mu, jak mi bylo líto končit náš rozhovor. A protože bych byla nerada, abyste vy, naši čtenáři, o některou část zajímavého vyprávění pana Srnce přišli, pokusím se Vám kromě dnešního rozhovoru, který se týká projektu znovuotevření budovy divadla, někdy příště zprostředkovat i další části jeho zajímavého vyprávění.

Na závěr bych pro Vás ráda uvedla oblíbený citát Jiřího Srnce, který také vypovídá o tom, proč uvítal projekt znovuotevření divadla. Hloubka tohoto citátu totiž vystihuje celý rozhovor, který nám pan Jiří Srnec laskavě poskytl.

„Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti.“  (Karel Čapek)


e-max.it: your social media marketing partner