Hrdinové a ti druzí

(4 - user rating)

Období klidu v dějinách národa nepodrobuje jeho příslušníky zkouškám charakteru. V období ohrožení nebo pokoření, však takové zkoušky přicházejí. Charaktery se buď upevňují nebo lámou. Příčiny obou chování, jsou často tak spletité, že zpětné soudy nemusí být vždy spravedlivé. Mohou křivdit i neoprávněně adorovat. Soudit nebudeme, ale ignorovat také nemůžeme.

Za 2. světové války to začalo… 
Období  německé okupace bylo takovým obdobím, ve kterém se i na Zbraslavi setkáváme s různým chováním v prostředí nesvobody a útlaku.. Za svoje postoje a činy zaplatilo životem desítky umučených v koncentračních táborech, popravených a padlých v revoluci. Nejznámějším z nich je jistě Dr. Vladislav Vančura, ale i ostatní si zaslouží naší úctu. Jen židovských občanů  bylo ze Zbraslavi odvlečeno 139 a z nich se vrátilo po válce jen 10.

Květnová revoluce, byla další zkouškou charakterů a ne všichni v ní obstáli. Jména těch, kteří padli se zachovala a je škoda, že jména ostatních, kteří svůj život nasazovali stejně, ale měli jen víc štěstí a přežili, již upadla v zapomnění. Bohužel i vlastní fakt, že zde probíhaly boje při nichž byla existence Zbraslavi vážně ohrožena se příliš nepřipomíná. Nebyli tu však jen hrdinové. Na výzvu 5. května k obraně ohrožené Zbraslavi se přihlásilo několik set mužů a mládeže. O den později se však na místo srazu dostavilo jen 47 občanů, většinou mladíků bez vojenského výcviku. S tímto, jenom částečně ozbrojeným počtem dobrovolníků, se nemohlo za žádných okolnosti pokračovat v započaté vojenské obraně. Byla nastoupena cesta složitých jednání s okupanty, vedených Pplk. Rudolfem Tomaštíkem, který po padlém generálu Mejstříkovi velel obraně Zbraslavi. Třetím hrdinou těch šesti dnů pro existenci Zbraslavi v celé její historii snad nejkritičtějších, byl poručík Paul Pin. Francouz, který v hodnosti poručíka americké armády se třemi dalšími Francouzi oklamal velitele posádky SS. Byli sice na průzkumu, ale vydávali se za parlamentáře U.S.Army a za slib, že je dovedou do amerického zajetí zachránili Zbraslav před již připraveným zpustošením. Paulu Pinovi se dostalo ocenění tím, že byl jmenován čestným občanem Zbraslavi a péčí jeho přátel má i pamětní desku v zámku. Možná, že by se našla ulice, která by svým názvem připomínala hrdinství čtyř Francouzů medika, archeologa, faráře a obchodníka. Francouzskou ulici už Praha má, ale Parlamentářská by svou neobvyklostí jistě budila pozornost. Stejně bychom si měli připomenout zásluhy pplk. R. Tomaštíka. Jeho jméno se naposled objevilo mezi členy Revolučního národního výboru, ale po jeho rozpuštění v červnu 1945 mizí ze zbraslavské historie. Ví někdo víc o jeho dalším osudu?
Mezi zbraslavskými občany se také našlo i mnoho takových, kteří s protektorátním režimem veřejně nebo potichu spolupracovali, udavačství nevyjímaje. Redaktor kolaborantského plátku "Zájmy Povltaví"  Hamáček, oznámil gestapu ukryté zbraně zrušené městské gardy. Bývalý velitel gardy a organizátor akce kap. v.v. Bohumil Vejvoda byl popraven,  sedm dalších  bylo odsouzeno k 6 až 12 letům káznice. Udavač požadoval na Gestapu slibovanou odměnu 50 000 K. Jestli  ji také dostal se nikde nezaznamenalo.
Pozoruhodným příkladem osobní statečnosti a morálního postoje je případ o kterém se,  pokud se nemýlím, ještě nikdy nepsalo. Na zbraslavském velkostatku pracoval nadlesní Jan Wunschheim, který sice pocházel ze sudetské německé rodiny, ale od malička byl vychováván v jihočeské české rodině a jako Čech vždy vystupoval. V roce 1942 se přihlásil k německé národnosti.  Tím získal říšské občanství, které přinášelo řadu výhod proti občanství protektorátnímu. Toto privilegium se automaticky přeneslo i na jeho manželku a syna Josefa, který v té době studoval na Vyšší lesnické škole v Písku. Ten asi těžko chápal, proč český kluk ztrácí své kamarády a má se stát nenáviděným Němcem. Jaké duševní trauma prožíval, si můžeme jen těžko představit, ale fakta mluví za sebe. Tragická životní situace překročila meze únosnosti v okamžiku, kdy jako Němec, byť papírový, byl odveden do Wermachtu a měl za vítězství Říše bojovat.  Takové ponížení už neunesl a na dovolené v červnu 1943 raději volil dobrovolnou smrt. Mimoděk se tu nabízí paralela s činem Jana Palacha. Okolnosti i motivace jsou různé, ale osobní zoufalý protest proti totalitě je společný. Je škoda, že ve zbraslavské paměti se také pro něj nenašlo místo.

…. a tři roky po jejím konci pokračovalo.

Padesátá léta minulého století připravila krutý osud nedobrovolných hrdinů i některým zbraslavským občanům. Jejich jména byla do roku 1989 tabu a potom se bohužel nenašel nikdo, kdo by zachoval ve zbraslavské historii odkaz jejich životních postojů, pro které trpěli. Jména Junek, Šváb, Řepa, Struska a dalších,  kteří v komunistických lágrech strávili roky svého života jsou na Zbraslavi neprávem zapomenuta. Při tom na příklad poslednímu jmenovanému PhDr. Vladimíru Struskovi se dostalo i celostátního uznání.
Za účast v odbojové organizaci Praha – Žatec byl v roce 1949 zatčen a v procesu, který znal jen dva rozsudky - smrt nebo doživotí, byl v té přežívající skupině. Odseděl si víc než 11 let a než byl na amnestii propuštěn, poznal důvěrně 8 lágrů. Duševně nezlomen vystudoval potom večerně průmyslovku a stavební institut, po roce 1989 i filosofickou fakultu UK. Spoluzakládal Konfederaci politických vězňů, kde pracoval ve funkci tajemníka. Stal se  poslancem České národní rady a  členem vědecké rady muzea Třetího odboje v Příbrami. Byl tajemníkem Panevropské unie Čech a Moravy. Zemřel na jáchymovskou nemoc – rakovinu v roce 2000. O rok později mu bylo prezidentem uděleno in memoriam státní vyznamenání Medaile za hrdinství.

Myslím, že místo mezi zbraslavským osobnostmi by si také zasloužil. 

Rudolf Hofmeister

e-max.it: your social media marketing partner