Nesmrtelný zbraslavský mýtus o broucích a mravencích a jejich objeviteli

(5 - user rating)

František Antonín NickerlHistorie má od počátku nechtěného, zato věrného společníka, kterého se nemůže zbavit. Je to mýtus. Dokáže oklamat nejen laiky, ale i odborníky. Nikdy si nemůžeme být zcela jisti, zda nám historie předkládá ověřené skutečnosti, nebo jen věrohodně tradované mýty. 

Podívejme se blíže na jeden náš domácí zbraslavský mýtus. Vznikl před více než sto léty a i když dnes už je po ruce dost faktů, které ho vyvracejí, setkáváme se s ním stále. U mýtů to ale není nic výjimečného. Mnohé jiné mýty také zůstávají nesmrtelné i po odhalení. Historici jich už odhalili desítky, ale další svému odhalení stále úspěšně vzdorují...
Vznikají různě. Úmyslnou manipulací se skutečnostmi, nebo nechtěným omylem. Často také záměnou událostí možných za události doložené. Jinými slovy ze spekulativního výroku "mohlo to tak být" se udělá tvrzení "tak to bylo".

Břežanské údolí patří k rekreačně oblíbenému zbraslavskému okolí. Mnozí si na procházce údolím jistě všimli zchátralé kovové desky vysoko na skále na trase Keltské stezky vedoucí ze Závisti do Točné. Nápis "In memoriam F.A. Nickerl" připomíná jednoho z prvních našich entomologů, který v Břežanském údolí učinil několik významných nálezů. Desku tam nechala v roce 1873 zasadit entomologická společnost na paměť svého člena a vysokoškolského profesora, který se zasloužil o českou entomologii nejen jako vědec a autor četných publikací, ale i jako schopný organizátor.

V místopisné literatuře a v průvodcích po zbraslavském okolí se uvádí, že v Břežanském údolí učinil v polovině 19.stol. pražský entomolog německého původu F.A. Nickerl několik vzácných nálezů, zejména se prý proslavil nálezem matky parazitního mravence Anergates atratulus.

U tohoto tvrzení se zastavíme. Je to pravda nebo mýtus? V odborné literatuře totiž žádnou zmínku o nálezu vzácného mravence panem profesorem u Zbraslavi ani jinde v Čechách, vůbec nenajdeme. K objasnění toho, co tehdy F.A. Nickerl v údolí hledal a co tam našel, musíme představit ještě další spoluúčastníky jeho entomologického průzkumu, o kterých se v místopisné literatuře nemluví.

Mapa Zbraslav - Točná, Nickerleho deska na Keltské stezce. www.zbraslav.infoProfesor Nickerl tam nepracoval sám, ale se svým žákem a spolupracovníkem Emanuelem Lokayem. Ačkoliv byli oba entomologové ("hmyzoznalci"), jejich zájmy byly rozdílné. Profesor Nickerl byl lepidopterolog, tj. motýlkář a E. Lokay byl coleopterolog tj. broučkař. Na průzkumu se s nimi podíleli i synové obou vědců Emanuel Lokay a Otakar Nickerl. Byli to rovněž renomovaní entomologové, kteří pokračovali v díle svých otců i co do specializací. Po jejich smrti prodloužili entomologický průzkum lokality až do začátku 20. století.

Mezi zásluhy profesora Nickerla se v literatuře uvádí nález a popis hnědáska Melitaea aurelia Nick a pěti dalších nových druhů drobných motýlů. Vydání prvních soupisů motýlů Čech, vedení a správa přírodovědeckých sbírek Pražského muzea, kde jako první zavedl u popisek exponátů vedle latinských i české názvy. Četné publikace doma i v zahraničí. Věnoval se také metodice chovu bource morušového a zasloužil se o propagaci hedvábnictví v Čechách. Na jeho počest byla pojmenována noční můra Luperina Nickerlii. Sbírky po něm převzal syn Otakar Nickerl, který je během svého života ještě rozšířil a v roce 1920 odkázal Národnímu muzeu v Praze. O broucích ani zmínka.

Naopak vědecký souputník profesora Nickerla Emanuel Lokay je v literatuře hodnocen jako jeden z prvních vědců, kteří se na českém území zabývali studiem brouků. Oceňovány byly jeho průkopnické práce popisující různé jejich čeledi. Objevil matku parazitního mravence Anergates atratulus (!) i mraveniště drnového mravence, na kterém tento otrokářský mravenec parazituje. Je autorem spisu Ze života mravenců. Také na jeho dílo navázal syn Emanuel, který se dokonce později v roce 1919 stal předsedou České společnosti entomologické. Zabýval se studiem brouku, žijících v symbiose s rostlinami. Nalezl drobné broučky z rodu hmatavcovitých, kteří žijí v symbiose s některými druhy mravenců v jejich mraveništích. Byla prý to tehdy evropská rarita a v našem mýtu sehrála důležitou roli.
Tady se na chvíli zastavme. Všechny uvedené informace, pocházejí z věrohodné přírodovědecké literatury a těžko se může zpochybňovat jejich pravdivost. Z nich vyplývá, že otec a syn Nickerlové se celoživotně věnovali výhradně motýlům. Pro Emanuela Lokaye a jeho syna byla naopak jediným zájmem říše brouků, včetně mravenců. Úzkou specializaci obou dvojic potvrzují i četné vědecké publikace, které během života vytvořili.

Můžeme proto s vysokou pravděpodobností konstatovat, že nálezcem vzácného mravence profesor Nickerl nebyl. Se stejnou pravděpodobností, blížící se jistotě, můžeme tuto zásluhu přisoudit Emanuelovi Lokayovi. Mýtus už pod tíhou důkazů může jen těžko obstát.

Jak ale mohlo k takové záměně dojít? I to lze vystopovat. 

V tehdejší pražské měšťanské společnosti byly velmi populární "salony" pořádané společensky respektovanými osobnostmi. Kromě vlastenecké činnosti se amatérsky zajímaly o všechna možná kulturní, společenská i vědecké témata. Patřila k nim i entomologie. Objev evropské rarity "broučků – mravenčích nájemníků" nemohl ujít jejich pozornosti. Broučci získali záhy obrovskou popularitu. Podpořil ji i starší bratr objevitele Antonín Lokay, takto autor oblíbených veseloher pro ochotníky. Napsal hru "Brouček", která na ochotnických scénách šířila po Čechách slávu broučků z Břežanského údolí.
Na Zbraslav prý zamířily celé výpravy pátračů, dychtivých slavného broučka ulovit. Prohrabávali všechna mraveniště, na která přišli. Asi k malému potěšení našich entomologů. V té době také zřejmě vznikl omyl přisuzující všechny nálezy v údolí včetně broučků nebo mravenců motýlkáři Nickerlemu. Jeho pamětní deska vévodila údolí, zatímco broučkaře Lokaye tam nepřipomínalo nic. Je proto dost pravděpodobné, že broučkařská zlatá horečka si spojila všechny nálezy v údolí se jménem Nickerl.  Skutečný objevitel vzácného mravence a broučků, kterým může údolí vděčit za  někdejší popularitu, zůstal v pozadí nepovšimnut. Mýtus se mohl vydat do světa.

Závěrem je nutné podotknout, že poslední odstavec o vzniku mýtu je už pouhou spekulací a tak raději zůstaneme u výroku zmíněného také v úvodu: "mohlo to tak být". 

Čemu uvěříte vy, záleží jen na vašem rozhodnutí.

Rudolf Hofmeister


e-max.it: your social media marketing partner