Svatojánské proudy a stará Vltava - ztracená historie

Neděle, 02 Září 2012 10:50 | Napsal uživatel Redakce Zbraslav.info |

Svatojánské proudy. www.svatojanske-proudy.cz/ Divoká část Vltavy zvaná Svatojánské proudy, která od pradávna ztěžovala cestu vltavským plavcům, zmizela, když se ukončila dostavba Štěchovické přehrady. Je škoda, že se toto místo se ztratilo ze současných map, jeho historie je dlouhá a zajímavá. Obtížnými místy, kterými Svatojánské proudy nepochybně byly, proplouvaly už v době Habsburků náklady se solí, doprava na Vltavě ovšem sahá samozřejmě ještě dál do minulosti.
Ke Svatojanským proudům ale neodmyslitelně patří i další části Vltavy a její okolí. Některá místa a zanikla s časem, některá zase kvůli přehradám...
Pojďte se s námi poznat nádheru romantické krajiny, staré fotografie nebo třeba novodobou historii.

Svatojanské proudy a stará Vltava

Svatojanské proudy

Kdysi se tomuto místu říkalo Vltavské nebo Štěchovické proudy, od roku 1722 pak už Svatojánské, protože v tomto roce byla u řeky postavena socha Svatého Jana Nepomuckého, patrona plavců. Po dostavbě Slapské přehrady byla socha přemístěna pod hráz k silnici vedoucí k elektrárně. V roce 1998 (23.5.) dal štěchovický spolek Vltavan sochu znovu vysvětit a otočit tváří k Vltavě. Díky nadšencům se ale podařilo téměř nemožné - byla vysekána nová socha a potápeči osazena na své původní místo na dno Slapské přehrady.

U Fáberova přívozu r.1920, www.svatojanske-proudy.cz Po mnoho staletí se po Vltavě splavovalo dřevo, nejprve volně, později jako vory. Plavci dopravovali kmeny až z dalekých šumavských lesů. Jednotlivé vory svazovali do tzv.pramenů, dlouhých až 180 metrů. Na těchto pramenech převáželi obilí, stavební materiál a různé spotřební zboží, ale především dřevěné bečky se solí. Kromě toho vory sloužily také jako laciný dopravní prostředek pro obyvatele v okolí Vltavy. Jak se obchod na Vltavě zdárně rozvíjel, proplouvalo po ní až 15.000 vorů ročně. Kronikáři zaznamenali poprvé voroplavbu v roce 1316, poslední šíf proplul rozestavěnou Štěchovickou přehradou v roce 1943. Sláva plavců skončila v 50. letech, kdy toto tradiční vltavské řemeslo zaniklo. Poslední vory pluly po Vltavě v roce 1960. V roce 2012 se na vodu po mnoha letech vrátil dřevěný vor, který ze Štěchovic doplul až do Hamburku, rok předtím se uskutečnila zkušební plavba voru.

Kolem Svatojánských proudů vedla také potahová stezka. Sloužila mnoho let ke koníčkování šífů a lodic. Většina plavidel, postavená v Týně nad Vltavou, byla určena pro jedinou cestu, pak byla svezena do Hamburku a tam prodána nebo rozebrána na dřevo. Aby se dražší a lépe vybavené lodě po vyložení nákladu mohly vydat na další plavbu, musely se pomocí koňských potahů dovléci zpět na horní tok Vltavy. Okolo strmých skal se nejprve stavěly dřevěné ochozy, ale ty většinou vydržely jen do jarních ledů, a tak bylo nutné vybudovat podél břehů kamennou potahovou stezku. Ta v těchto místech zmizela společně se Svatojánskými proudy v roce 1943.

Paroplavba byla další z neoddělitelných zážitků, spojených s plavbou po Vltavě do Štěchovic. Prvním parníkem, který měl doplout do Štěchovic, byl parník Stanislaus koupený v Německu, který měl pod jménem Mescéry zahájit v červenci 1857 pravidelnou linku Praha - Štěchovice. Na své první plavbě však narazil ve Vraném na mělčinu a poškodil se tak, že už nikdy nebyl schopen provozu. Další pokus již vyšel a tak na jaře roku 1865 paroplavební společnost v čele s pozdějším pražským primátorem Františkem Dittrichem zadala výrobu svého prvního parníku. Jmenoval se Praha – Prag, 28.srpna 1865 připlul slavnostně do Štěchovic a tím zajistil pravidelné lodní spojení mezi tímto městečkem a Prahou. Dalším parníkem, který vozil turisty, byl pak například parník Primátor Dittrich.

V současné době lodní dopavu provozuje soukromá Pražská paroplavební společnost (PPS), která do své flotily značně investovala. Po zatopení Svatojánských proudů (1943) a zprovoznění plavební komory na Štěchovické přehradě (1948) se trasa prodloužila a malé motorové lodě jezdily až pod hotel Záhoří. Po dostavbě vodního díla Slapy v roce 1954 měly už všechny parníky konečnou stanici nejprve na louce pod Třebenicemi, později přímo pod přehradní hrází, kde je dodnes. Každým rokem stařičké parníky pozvolna dosluhovaly, a tak z celé flotily „kolesáků“ zůstaly jen Vyšehrad (původně Antonín Švehla z roku 1938) a Vltava (rok výroby 1940). Tyto veterány vltavské paroplavby je možné v současné době vidět na Štěchovické přehradní nádrži při zahájení a ukončení plavební sezóny. Odkaz na stránky PPS, která plavbu parníků po Vltavě nyní provozuje, najdete níže v odkazech.

Vltava byla vždy pro obyvatele povodí nejen živitelkou, ale pravidelně je také sužovala. Každoroční povodně ničily úrodu a zaplavovaly domky a chalupy. Jedny z největších byly v letech 1845 a 1890, které dokonce poničily Karlův most v Praze. V minulém století patřila k nejničivějším povodeň v roce 1929, kdy se po neobyčejně tuhé zimě vytvořila na Vltavě ledová zácpa a voda stoupla o 6 metrů. Následné jarní ledy, zvané dřenice, smetly vše co jim stálo v cestě, včetně většiny chat ve Svatojánských proudech a městečko Štěchovice značně poničily. Při povodních v roce 2002 se v bývalých Svatojánských proudech divoký tok řeky dral původním korytem kolem skal, stále sílil, ale hladina Vltavy zůstávala v určitém okamžiku stále stejná. Je to neuvěřitelné, ale žádná z chat na břehu nebyla poškozena.

Svatojánské proudy, Tábor řvavých r.1917,www.svatojanske-proudy.cz Romantické Svatojánské proudy byly od začátku 20.století opravdovým rájem všech milovníků přírody, hlavně trampů, turistů a vodáků. Velice oblíbená atrakce byla plavba Svatojánskými proudy na výletních lodích. První partičky trampských průkopníků tábořily po vzoru svých hrdinů z Mayových spisů a povídek Breta Harta či Jacka Londona ve Svatojánských proudech už před I.světovou válkou, právě sem tito mladíci pravidelně utíkali z Prahy před jednotvárným životem do svého světa romantiky. Ten jim dával oproti hromadným výpravám různých placených organizací a spolků, jejichž členové byli sešněrovaní předpisy a řády nebo rodinným výletům s rodiči přesně to, po čem toužili. Ze Svatojánských proudů se trampování rychle rozšířilo po celém okolí Prahy a později se tramping stal celorepublikovým fenoménem, ojedinělém ve světě.

Svatojánské proudy mají také další zajímavost, již od dávných dob se tradovalo, že se nedaleko Svatojanských proudů u Přestavlckého potoka nachází střed Českého království. Toto místo bylo původně označeno třemi dřevěnými kříži. V r.1878 byly nahrazeny kamennými, které stojí dodnes. Tyto kříže dal postavit neznámý mecenáš. V současné době je místo upraveno a kříže jsou udržovány.

Svatojánské proudy : pohlednice a fotografie z let 1900-1945 / Honza Reichardt, Blanka Reichardtová. Kniha je určena především pro romantické duše a milovníky tohoto překrásného úseku Vltavy. Je zde připomenut rušný život na řece mezi Třebenicemi a Štěchovicemi v první polovině minulého století.

Na jaře v roce 1999 byla upuštěna Štěchovická přehrada natolik, že byla vidět navigace a jednotlivé kameny v řečišti. Pro srovnání se pokusila paní Blanka Reichardtová o záběry ze stejných míst po 70 a více letech, jako jsou na dobových pohledech a fotografiích.

Více informací, obrázků, zajímavostí, dobových pohlednic i srovnávacích fotografií Svatojanských proudů naleznete na stránkách manželů Honzy a Blanky Reichardtových www.svatojanske-proudy.cz nebo v jejich knize Svatojánské proudy. Na webu jejich se dozvíte, kde můžete knihu Svatojánské proudy s fotografiemi Svatojanských proudů koupit .

Stará Vltava

Ke Svatojanským proudům neodmyslitelně patří i další části Vltavy a její okolí. Zdokumentoval je například fotograf Josef Dvořák, který se narodil v roce 1884 v Davli. Josef Dvořák byl regionálním fotografem, který za svou téměř 50-ti letou kariéru neopakovatelně zdokumentoval kraj kolem soutoku Sázavy s Vltavou. Za svými zákazníky cestoval do širokého okolí Davle a při těchto cestách pořizoval fotografie krajin, které byly často používány na pohlednicích. Právě pohlednice se staly vlastně tím jediným, co z tvorby Josefa Dvořáka přetrvalo až do dnešních dnů. Mnohé z fotografií Josefa Dvořáka jistě ještě čekají na své objevení, ale již dnes je jasné, že snímky dokumentující tento, za první republiky tak atraktivní kraj by jistě neměly zapadnout v toku dějin. Josef Dvořák, ač narozen v Davli, započal svou fotografickou kariéru ve Štěchovicích. Právě zde měl již svého předchůdce, do jisté míry i konkurenta a dosti pravděpodobně i učitele. Byl jím fotograf Antonín Ferdinand Wanner. Je třeba zdůraznit, že kvalitou a záběrem své produkce za dnes známějším Josefem Dvořákem v žádném případě nezaostával a že jeho světlotiskové pohlednice z počátku 20. století jsou ozdobou sbírky každého nadšence.

Krajem soutoku Vltavy se Sázavou -
obal knihy Krajem soutoku Vltavy se Sázavou - Místa jižně od Prahy na dobových fotografiích Josefa Dvořáka z Davle. http://www.dvorak-davle.cz/. Vojtěch Pavelčík. Místa jižně od Prahy na dobových fotografiích Josefa Dvořáka z Davle
Kniha je koncipována jako obrazová publikace, zachycující na historických fotografiích, krajinu a život v širokém kraji kolem soutoku Vltavy se Sázavou. Páteří publikace jsou fotografie z obcí Měchenice, Davle, Štěchovice a Slapy. Veškeré fotografie byly pořízeny v 1. pol. 20. století a jejich autorem je davelský fotograf Josef Dvořák. Na 296 stranách najdete přes 260 dobových černobílých fotografií. U každého snímku je uveden krátký popisek v rozsahu 5 – 10 vět textu. Knihu doplňuje krátká biografie Josefa Dvořáka a stručné pojednání o historii fotografie a pohlednice v českých zemích do roku 1945.Knihu sestavil a opatřil texty sběratel, amatérský fotograf a badatel Vojtěch Pavelčík.

Moráň, zaniklá ves při Vltavě
MORÁŇ - zaniklá ves při Vltavě / náhled obsahu knihy Obrazová publikace o vsi, zaniklé po napuštění Slapské přehrady. Hlavním důvodem realizace této publikace byla snaha připomenout zaniklou osadu Moráň (část obce Čím, okres Příbram) a navrátit ji zpět do povědomí nejen obyvatel Povltaví, ale i širší veřejnosti. Jde o obrazový dokument, po jehož prostudování by si měl čtenář udělat konkrétní představu o tom, jak to na Moráni vypadalo a kde přesně se co nacházelo. V knize je použito kolem osmdesáti unikátních, a často dosud nepublikovaných fotografií. Fotografie jsou opatřeny krátkými popisky a celou obrazovou část doplňuje text o historii osady, zpracovaný na základě dnes dostupné regionální literatury, archivních dokumentů i vzpomínek rodáků a pamětníků. Kniha je doplněna několika přehlednými mapkami včetně historické letecké fotomapy této lokality z roku 1949. Použito je i několik unikátních plánů nejvýznamnějších budov. Celou publikaci uzavírá několik snímků ze současnosti. Kniha je provedena v pevné vazbě, na kvalitním křídovém papíře s barevným tiskem.

Sv. Jan Nepomucký, sochy při Vltavě
Kniha představuje sedm soch sv. Jana Nepomuckého, které se nalézaly a nalézají kolem toku střední Vltavy. Celou publikaci uvozuje stručná historie o životě a kultu tohoto nejpopulárnějšího českého světce. Ke každé soše je doplněn krátký popis a historie sochy. Nedílnou součástí knihy jsou současné fotografie soch i lokalit od autora celé publikace Vojtěch Pavelčíka. Ten je také autorem veškerých textů. V publikaci je možno najít i řadu historických fotografií z nichž některé jsou zde publikovány vůbec poprvé. Publikace je sice neprodejná, protože realizovaná jako zakázka pro Povodí Vltavy a byla vydána byla v souvislosti s konáním akce Socha pod vodou, můžete ale zkusit, zda byste ji přece jen u firmy Povodí Vltavy nezakoupili.

Tipy na další knihy, vztahující se k Vltavě, najdete na stránkách pana Pavelčíka www.stara-vltava.cz.

A nakonec...

...vysvětlivka pro zájemce o původu místních názvů - "slap" znamená kromě jiného peřej či nízký stupňovitý vodopád.

Poděkování

Článek vznikl především díky laskavosti manželů Reichardtových a pana Vojtěcha Pavelčíka. Jejich ojedinělé dílo - vzpomínky na Svatojánské proudy a na starou Vltavu - je totiž velice zajímavé a dokumentuje důležitou část ztracené historie.
Manžele Reichardtovi vložili do svého díla mnoho krásných vzpomínek, fotografií a laskavé a náročné práce.
Děkujeme také panu Vojtěchovi Pavelčíkovi, který je kroěm jiného sběratel, amatérský fotograf a badatel a Vltavě se věnuje často. Díky knihám a starým a historickým fotografiím, které znovu publikoval, nebo díky jeho novým fotografiím máme možnost přiblížit si život, který na Vltavě a v jejím okolí dříve probíhal či probíhá.
Děkujeme také zbraslavákovi D. Peteříkovi, který nás upozornil na pořad České televize, který se staré i nové Vltavě a Svatojanským proudům věnuje.
Pro obyvatele Zbraslavi, kteří byli vždy s Vltavou, plavci a trampy pevně spjati, jsou všechny tyto vzpomínky o to cennější. Mnozí z těch, co se na Zbraslav v posledních letech přistěhovali, totiž o zajímavé minulosti řeky, která protéká nedaleko jejich domovů neví nic - a tak je dobře, že si slavnou a dlouhou plaveckou a vodáckou minulost Vltavy mohou připomenout.