Historie zbraslavského Sokola - 1.část

(6 - user rating)

Zakládající členové Sokola Zbraslav - rok 1887 (zdroj: Archiv Sokola zbraslavského). Praha 5 - Zbraslav,  www.http://sokol-zbraslav.webnode.czZbraslavský Sokol letos slaví 125. výročí svého založení, ke kterému přispěly i letní pobyty zakladatele Sokola Dr. Miroslava Tyrše na Zbraslavi. Zbraslavský Sokol plánuje na letošní podzim oslavy této události a protože historie Sokola na Zbraslavi je dlouhá a zajímavá (začala již ve druhé půli 19. století),  seznámit se s ní můžete již nyní.

Kromě historie založení zbraslavské sokolské jednoty si můžete přečíst o prvním pražském sokolském výletě, který vedl na Závist a také o tom, jak v roce 1887 slavili zbraslavští Sokolové založení svého spolku.

Založení jednoty Sokola Zbraslav

Počátek zbraslavského Sokola se vztahuje k pobytu doktora Miroslava Tyrše na Zbraslavi v létě roku 1879 a jeho několika dalšími návštěvami mezi lety 1881 až 1884, kdy tragicky zahynul v Tyrolsku. Pobyt zakladatele Sokola vždy vzbudil zájem místních obyvatel do té míry, že došlo na úvahy přeměnit tehdy nově vzniklý místní Sbor dobrovolných hasičů na hasičskou a tělocvičnou jednotu. K realizaci za Tyršova života nedošlo, myšlenka ale úplně nezapadla a když v roce 1887 došlo ze strany rakouskouherských úřadů k zákazu chystaného všesokolského sletu, sešel se začátkem července toho roku v zahradní Vlčkově restauraci na Závisti kroužek zbraslavských divadelních ochotníků.

Ti se rozhodli založit tělovýchovnou jednotu Sokol na Zbraslavi. Hlavní zásluhu přitom měli Vojtěch Schmatt, František Eck, Josef Lepšík, Jan Táborský, Eduard Klán a Josef Vlček.

Oběžník, který vyzýval zbraslavské muže a mládež ke vstupu do jednoty, vytvořil František Eck - budoucí první jednatel nové jednoty. Jeho provolání " Kdo Čech, ten Sokol " přivedlo na první oficiální schůzi konanou 8. července 1887 v sále Velké hospody na nábřeží celkem 26 členů. Po projevu Vojtěcha Schmatta bylo zvolené prozatimní vedení a zadané stanovy jednoty. Během července a začátkem srpna se konalo v rychlém sledu celkem osm schůzí, během kterých se podařilo zajistit základní cvičební nářadí i kroje pro členy. Vše vyvrcholilo 11.srpna 1887 první valnou hromadou naší jednoty, během které bylo zvoleno první oficiální vedení v následující podobě:

Starosta jednoty - Antonín Bauer
Náměstek starosty - MUDr. Julián Zdeborský
Náčelník - Vojtěch Schmatt
Jednatel - František Eck

11.5.1862   První výlet Sokola Pražského vedl na Závist

(zdroj: Národní listy 13.května 1862)

Přesto, že naše jednota zbraslavského Sokola byla založena až v roce 1887, Zbraslav samotná byla součástí sokolského dění už od jeho prvopočátků v roce 1862 - jednak jako místo spjaté s národní historií a vedle toho také jako dostupný cíl výletů a poutí za jižními hranicemi Prahy.

Sokol Pražský hned v květnu téhož roku uspořádal první oficiální výlet, jehož cílem byla právě Závist a Zbraslav. K této události vyšlo 10. května 1862 v novinách stručné oznámení:
  "Tělocvičná jednoto Pražská Sokol uspořádá v neděli dne 11. t. m., bude-li počasí příznivé, první tělocvičný výlet do Závisti. Údové jednoty nechť se k tomu konci sejdou v obleku turnéřském v neděli o hodině 5. ráno v sále Apolla. Výbor."

O tři dny později vyšla v Národních listech obsáhlá reportáž z této akce. Nejlépe bude, když zazní v původním znění:

"První výlet tělocvičné Jednoty Pražské do Závisti. Jak jsme již včera v krátkosti podotkli, zdařil se tento výlet jak náleží dobře. V neděli ráno shromáždili se údové „Sokola" již o hod. 5. v sále n Apolla v počtu asi ke 200, tedy právě polovička všech údů jednoty; nezúčastnivší se na výletu, zůstali proto doma, poněvadž jim pro krátkost času ještě možná nebylo předepsaný si zjednali oblek. Velice byli všichni potěšeni příchodem milovaného Purkyné, který, ačkoli tak časné z rána bylo, přece přišel, aby podíval na statečné junáky a jim přál slastnou cestu na první výlet. Po volbě prozatímního praporečníka a roztřídění v čety, jichžto náčelníkem byl vždy jeden z cvičitelů, vyšli češti turnéři Žitnou branou z města a ubírali se k Nuslím přes Pankrác, Hodkovičky a Modřany k Zbraslavi. Byl to pěkný pohled na dlouhou řadu mladých, svěžích mužů v malebném obleku, sokolími pery za slovanskými klobončky a vlajícím červeno-bílým praporem nad hlavami jejich. Vzorným, nepřerušeným pořádkem vinula se tato řada údolími a přes pahorky a stohlasový zpěv národních písni rozléhal se daleko v ranní záři pěkného májového jitra. Udiveni a ponékud úzkostlivě pohlíželi venkované na tento dav lidí v neznámém obleku, vojenským krokem tichou jejich dědinou se ubirajicí, avžak jakmile zaslechli zvuků českých, známých jim písní zmizela zádumčivost z tváří jejich, „to jsou naši" povídali si mezi sebou a důvěrnou přívětivosti usmívali se na české „Sokoly".

Blíže Zbraslavi dal se spolek převézti na levý břeh Vltavy a ubíral se pak tiše v uzavřených řadách městečkem k Závistskémn přívozu. Jakmile vstoupily první čety do pramice, počala na druhém břehu hudba a střilení z moždiřů." Avšak ještě příjemněji byli jsme překvapeni, vystoupivše u Závisti na břeh, pokrytý velkým davem lidu. U vchodu do zahrady byla vystavená slavnostní brána v podobě dvou vysokých hranolů ze zelené chvoje ovenčených věncemi a vkusně okrášlenými prápory a podobiznami našich výtečníků. Po obou stranách brány stály dívky nesoucí na tácích kytky, jimiž pražské hosty podílely. V bráně Zbraslavští měšťané uvítali příchozí a měšťan pan Jaroš je asi takto oslovil: „Ctěný a milený spolku „Sokole!" Probuzeni novou lepší dobou vzňal se v nás opét plamen lásky k naší milé vlasti, k našemu mateřskému jazyku a ke všemu což na sobé nosí znak ryzího českého smýšleni. Tímto proniknuti citem vítáme Vás upřímně a srdečně co zdárný český spolek v středu starobylé obce Zbraslavské!  Budiž láska, věrnost a svornost mezi námi, a kdekoliv se nám křivda stává, jednejme dle hesla: „Nedejme se !" Vítaje Vás provolávám „Slávu" především milostivému našemu králi, pak neohroženým vůdcům našeho národa, a Vám, zdarní synové vlasti, ndové Sokola — Sláva Sokolu!" Vůdce výletu Dr. Tirš odpověděl na to takto: „Děkuji Vám ve jménu spolku za slavnostní a srdečné uvítaní.  Ono nám bude novým podnětem se vždy zachovati co věrní synové matky Čechie. Kde takový duch jarosti a vlastenectví žije u měšťanů a rolníků, tam sílí každou upřímnou snahu vědomi že marná není a na zmar nepřijde. Blaze nám, že co synove takového národu žijeme  Vám však stateční měšťané Zbraslavští hlučné „Sláva !" — A hory a bory vůkol odrážely stohlasé voláni „Sláva !"- Po tém rozpuštěny byly řady „Sokolu" dílem aby se zotavily, dilem aby se dle libosti bavily a procházely v krásné krajině. Mnozí vystoupili na horu, aby pohlédli na rozkošné údolí Vltavské, jiní spěchali k řece, by si ochladili rozjařenou bujnou krev jiní rozloživše se v chladu lesním bavili se veselým hovorem.

Zakládající členové Sokola Zbraslav - rok 1887 (zdroj: Archiv Sokola zbraslavského). Praha 5 - Zbraslav,  www.http://sokol-zbraslav.webnode.cz

O hodině 12. zazněl roh náčelníkův a toto znamení uposlechli Sokolové tím rychleji an je volalo k obědu. Napřed zasedlo první odděleni k dlouhé tabuli v zahradě Závistské myslivny, pak odděleni druhé. Oběd byl, jak se na turnéry sluší jednoduchý ale jadrný, sestávaje z polívky, hovězího masa a knedlíků. Ještě sedělo druhé odděleni u stolu an tu přiběhl jeden Sokol, zvěstuje, že přichází starosta spolku. Okamžité zazněl roh náčelníkův, a jako jeleni vyskočili švarní junáci, aby přivitali přichoziho. V okamžiku stáli v dlouhé rovné čáře na louce před zahradou a jak mile se objevil milovaný starosta pau J. Fügner,  zaznělo nadšené a nekonečné jásáni. Brzo na to přišla deputace šesti  slavnostně oděných dívek Zbraslavských přinášejíce pěknou kytku, nižto ozdobily prápor jednoty.  Prápor tento byl vytýčen na zeleném pahrbku a kolem ného  shlukli se Sokolove, kteří zároveň ůdové jsou „Hlaholu" a zpívali krásné sbory. Byl to věru pěkný pohled. Na seleném pahorku vlajíci prápor, po pahorku rozloženi Sokolové v červených košilích, u paty pahorku množství radostného lidu, mužný, rázný zpěv z pahorku daleko nad zelenými luky zaznívající a od skalnatých stráni Vltavy se odrážející.  Pak sestoupili turnéři na louku a počali se bavit, dilem hrou balony, dílem rozličnými tělocvičnými hry. Nejvétší vyraženi však způsobilo divákům vyhazováni na plachtě. Když však spatřili množství krásných dívek z Prahy a z vůkolí, tu si vzpoméli že sluší statečnému rytíři též zdvořilým a úslužným býti proti slabému pokolení, protož, aby i jím způsobili vyražení, dali se na louce do tance. A tak trvaly zábavy rozmanité až do večera. Bylo po 7., když roh náčelníkův volal k návratu do Prahy.  Moždíře hřímaly večerním vzduchem v zahradě hospodského p. Vlčka rozpálen byl ohňostroj a davy lidu na obou břehách Vltavy loučily se nekonečným voláním  „Sláva" s milými hosty s pívajíce národní písně ubírali se „Sokolové"   přes Modřany a Pankrác do Prahy. Již byli na vršku před Modřany a ještě viděli daleko za sebou vystupovati vysoko k večernímu nebi zářící rachejtle. As o 11. přišli opět do Apolla, odkud se rozešli domů.

Tak se skončil prvni výlet mladého spolku, který v krátké dobé svého trvání, již tak mohutně se rozvinul, a tolik důkazů lásky a důvěry od lidu českého byl obdržel. A v skutku zasluhuje lásky této, nebot vzorné jeho chováni pře svědčuje ihned každého, že to spolek mužů vzdělaných, jichžto prvni péči jest udržeti neposkvrněnou čest a dobré jméno jednoty. Slavné přivítáni tohoto českého spolku na Zbraslavi jest nám ale též důkazem, že i v malém tomto městečku, kdežto, bohužel nevane právě nejpříznivěji vzduch národnímu vývinu, vzdor všem překážkám duch času přece již mocné uchvátil mysl mnohých méštanů a že se tito nehrozí vice ani vyšší nepřízně ani tupé netečnosti a blbých úsměšků šosáctva, kdykoliv se o to jedná osvědčiti se co národovci. - Mezi těmito probuzenými sluší nejprve jmenovati p. Ryse, p. Malého, p. Jaroše, Vlčka a Kodyma, jenž slavnostně toto uvítáni uspořádali."

13.8.1887  Slavnost založení tělocvičné jednoty Sokol Zbraslav

(zdroj: Národní listy 22. srpna 1887)

Národní slavnosti. Slavnost založení tělocvičné jednoty „Sokol" ve Zbraslavi, konaná ve dnech 13. a 14. srpna vydařila se vzdor nepříznivému počasí skvěle. Již odpoledne dne 13. t. m. halilo se město v roucho sváteční. Veškeré domy na náměstí v hlavních ano i postranních ulicích okrášleny byly věnci, prapory, transparenty ap. Občanstvo zbraslavské a vůkolní, jakož i Pražané na letním bytu ve Zbraslavi meškající, scházeli se, by nadšený vzdali hold bujarým Sokolíkům, kteří zatím shromáždili se společné se sborem místních dobrovolných hasičů a vojenských vysloužilců k pochodňovému průvodu, kterýž s hudbou v čele vzdor prudkému dešti za heslem: „To Sokolíky neleká !" skvěle osvětleným městem procházel. U domu, v němž po leta na letním bytu meškal tvůrce českého tělocviku nezapomenutelný dr. M. Tyrš, stanul průvod. Náčelník jednoty br. V. Schmatt Promluvil zde slovy krátkými, však upřímnými, o velkých zásluhách oslavence, provolav zároveň památce oslavence nehynoucí sláva! Ze sta hrdel stanuvších zde Sokoliků i ostatního přečetného obecenstva, kteréž průvod vzdor neustálému dešti následovalo, opětováno za zvuků velebné naší hymny "Kde domov můj", „Nehynoucí sláva!" a „Na zdar památce Tyršově!' Na to hnul se průvod do spolkových místností, v nichž rozproudila se za nejlepší nálady nenucená, v pravdě sokolská zábava.

V neděli dne 14. srp. ohlášeno již ráno pokračování slavnosti střelbou z hmoždířů a budíčkem hudebních kapel. Zatím shromáždili se Sokolové s hudbou, spolek hasičský, spolek vojenských vysloužilců s hudbou a praporem, spolky řemeslnické a živnostenské s prapory ve spolkových místnostech k společnému pochodu k domu starosty br. Baura, kdež snesen byl dvěma členy prapor mladistvé jednoty, načež odevzdal ho starosta praporečníkům, promluviv dříve vřelými slovy o účelu a snahách českého Sokolstva. Pochodem hnul se pak imposantní průvod k slavnostním bohoslužbám, kteréž na oslavu založení jednoty sokolské za přítomnosti obecního zastupitelstva a četných hodnostů slouženy byly panem kanovníkem Fr. Tránklerem. Odpoledne konala se zahradní zábava v bohatě a skvěle dekorovaných zahradních místnostech „Velké hospody" za spoluúčinkování dvou hudebních kapel s programem pečlivě sestaveným, žel však, že nepříznivým počasím častokráte přerušovaným. Nicméně bavilo se obecenstvo, kteréž veškeré rozsáhlé místnosti v pravém slova smyslu přeplňovalo, způsobem nejlepším. Nálada dosáhla svého vrcholu, když dostavili se i Sokolíci vinohradští, smíchovští, spolek „Hálek" z Prahy a mn. j. deputace. Telegramy došly od starosty Sokola pražského dra Linliy, župy Středočeské, Sokola branického, berounského a mnohých jiných příznivců spolku. Radost nad zdárným výsledkem a nadšení pro věc záíily Sokolíkům z jiskrných očí: vždyť viděli patrně přízeň s jakou zahrnováni byli veškerým občanstvem místním i vůkolnlm, kteréž dostavilo se v počtu tak hojném, že není pamětníků účastenství většího. Hudba, tanec, zpěv a přípitky, to vše střídalo se v plesném veselí až do pozdního večera, kdy vypálen byl skvělý ohňostroj nad vlnami stříbropěnné Vltavy. Vznášející se jiskry daleko zanášely bratrský pozdrav a zprávu radostnou o vzniku a zdaru mladistvé jednoty zbraslavské.

Autor: SOKOL ZBRASLAV, Praha 5,  http://sokol-zbraslav.webnode.cz 


Související odkazy:

Pobyt Dr. M. Tyrše na Zbraslavi   

Pamětní deska Dr. M. Tyrše na Zbraslavi 

e-max.it: your social media marketing partner