O co jsme přišli a co nám zůstalo - 1. část

(2 - user rating)

Vážení čtenáři,
uskutečněných i neuskutečněných plánů na zvelebení Zbraslavi bylo v minulosti mnoho a rodí se stále nové i dnes. Proto se výjimečně nový článek ze zbraslavské minulosti neomezuje jen na nápady z minulého století, ale sleduje téma až do současnosti. Tím se ale rozsah článku natolik rozrostl, že jsme ho po dohodě s autorem rozdělili na 3 části, které budeme postupně zveřejňovat.
Redakce.Foto Zbraslavi


Je celkem přirozené, že se tvář Zbraslavi v průběhu doby stále měnila a mění se i dnes. Něco zmizelo, jiné přibylo. To, co se už vykonalo, můžeme s odstupem doby buď chválit nebo zatracovat, ale už s tím moc nenaděláme. K tomu, co nám naši předchůdci chtěli po sobě zanechat a nepovedlo se jim to, můžeme přistupovat podobně a ptát se: "Je to škoda, že se ten či onen dávný záměr neuskutečnil, nebo je to naopak štěstí?". Posuďte sami.

* V roce 1908 radní rozhodli: "vzhledem k tomu, že město naše jako výletní útulek Pražanů postrádá dostatečný půvab a atrakci, je potřeba, aby "…pěšiny na Belvederu upraveny a lávkami opatřeny byly, aby případně dětské hřiště na pozemku za chudobincem (dnes zrušená prádelna) zřízeno bylo… a k cíli ladného uspořádání promenády a hřiště dlužno zakázati na Belvederu pastvu husí." Za sto let se z toho uskutečnilo pramálo. Pardon, husy se tam už nepasou, a na ladnému uspořádání promenády se konečně začalo pracovat. * V roce 1927 požadovali někteří občané, aby na náměstí byla zbořena mostní váha (dnes cukrárna) a právě stavěný pomník padlým byl umístěn před budovu pivovaru. Návrh tehdy neprošel. Současný projekt rekonstrukce náměstí se zbouráním cukrárny počítá, ale pomník se již stěhovat nebude. Projekt však stále  zůstává jen projektem a tak ani cukrárna se zřejmě o svou budoucnost nemusí obávat.

* V roce 1930 byl vypracován

projekt na zásobování Prahy pitnou vodou ze Štěchovické přehrady. Měla být vedena samospádem do "koncentrační" nádrže nad Baněmi, a dále jedním potrubím přes město a pod mostem k zásobování Prahy na pravém břehu Vltavy. Druhým potrubím pro levý vltavský břeh kolem hřbitova a dále ku Praze. Ze zásobování Prahy vodou ze Štěchovic nakonec sešlo a potrubí vedené městem nám taky nechybí.

 

* V roce 1934 se Rada usnesla požádat Konsistoř o odebrání oltářních a jiných náboženských předmětů z kapličky na Jiráskově ul. (dnes Žitavského), která "…budiž zbořena, poněvadž nemá žádné historické neb umělecké ceny a je nyní na závadu veřejné komunikaci, ježto jest skorem v tělese silničním". Naštěstí se tak nestalo a zrenovovaná kaplička je dnes ozdobou, která už nikomu nevadí.

* V březnu 1935 byly Kralupské rafinerii minerálních olejů povoleny vyhledávací práce na naftu na území Zbraslavi, Záběhlic a Žabovřesk. V případě úspěchu by Zbraslav dostala 5% tržby z každého vrtu, bez ohledu na to, o jaký ropný produkt by se jednalo. Jestli se někdy a někde vrtalo archiv neprozradil, ale v obecním rozpočtu se příjem za ropu nebo plyn nikdy neobjevil.

* V lednu 1936 se radní usnesli a současně pověřili kancelář úřadu, aby "vhodným způsobem" vyšetřila, zda by bylo možné uvažovati o úpravě Zbraslavského zámku na sídlo prezidenta republiky. Prezidentovi se k nám zřejmě nechtělo a raději zůstal v Lánech. Bylo by ale zajímavé zjistit, zda s tímto nápadem přišel sám majitel zámku, nebo mu radní chystali překvapení.

* V roce 1936 uvažovala rada o zavedení plynu. Vybíralo se mezi dvěma variantami. "Rourovod" z Michelské plynárny měl být veden přes Modřany a most na Zbraslav. Druhá varianta počítala s postavením plynojemu, do kterého by se plyn dovážel v tancích. "Rourovodu" na plyn jsme se mnohem později dočkali, i když ne z Michle a také ne na jedovatý svítiplyn, ale neškodný zemní plyn. Plynojem nás naštěstí minul.

* Na Zbraslavi měla být také pitevna. Byl tu Okresní soud a k tomu patřily soudní pitvy. Nechce se ani věřit, že se pitvalo na hřbitově vedle márnice, na márách postavených mezi hroby. Tak to alespoň líčil v roce 1926 soudní lékař Dr. Daňek v žádosti, aby obec na hřbitově zřídila řádnou "umrlčí komoru". O její stavbě se pak neúspěšně jednalo 10 roků! Až došla Okresní. správě trpělivost a postavení umrlčí komory městu nařídila. Ani to však s jednáním nepohnulo a tak se problém nakonec vyřešil sám. Okresní soud byl na Zbraslavi zrušen a umrlčí komora už nebyla nutná. K čemu by nám nakonec dnes byla.

* V roce 1938 rada rozhodovala o tom, zda zřídit na náměstí v domku mostní váhy vedle již existujícího "veřejného pisoiru" i "veřejný klozet ". Nakonec se od záměru upustilo, protože Městská. rada shledala , že… " jakékoliv řešení za účelem zřízení klozetu při domku mostní váhy je spojeno s určitými technickými i krasocitnými potížemi, jakož i obstarávání dozoru a udržování čistoty na klozetu bude spojeno se značnými obtížemi".

Dnes sice veřejný "klozet" máme, ale je před veřejností dokonale ukryt v městské zahradě. Slouží pouze znalcům místopisu, protože návštěvníka Zbraslavi k němu nepřivede žádný ukazatel na ulicích ani na vstupu do zahrady. Městský úřad si vyřešil "značné krasocitné potíže s udržováním jeho čistoty" způsobem, za který by se ani Šalamoun nemusel stydět.

 Neúspěchem veřejného klozetu uzavřeme období první republiky i první část článku. Příště se budeme věnovat nápadům, kterými nás chtěly obohatit nebo o něco připravit obě po sobě jdoucí totality.

Rudolf Hofmeister

e-max.it: your social media marketing partner