Jak se na Zbraslavi hlídala mravnost a potíraly nepřístojnosti

(6 - user rating)

Ve Zbraslavských novinách vycházela od roku 2008 série článků "Jak to bylo kdysi" s epizodami z archivních dokumentů, které přibližovaly události převážně z minulého století z dnešního pohledu zajímavé, nezvyklé, někdy až kuriózní. Stávjící vedení obce, po převzetí Zbraslavských novin do své správy, v jejich vydávání nepokračuje a tak jsme se rozhodli, že budeme v sérii pokračovat na stránkách Zbraslav.info. Budeme zveřejňovat články nové a pro naše příznivce, kteří Zbraslavské noviny tenkrát nečetli, i články již dříve vydané. U těch bude zveřejněno jejich plné znění, bez krácení, které bylo nutné, aby článek nepřesáhl vymezený prostor.


Pohoršlivé a jinak mravy ohrožující chování bylo častým bodem programu jednání Rady. Protože způsobů, jak pohoršovat a nechovat se mravně si zbraslavané i hosté Zbraslavi vymýšleli stála dost, nebyla to agenda zanedbatelná.
Vítaným místem pro nepřístojnosti byly hospody. V roce 1897 "V příčině obmezení tanečních zábav, jež podle nabytého přesvědčení ku mravní a tělesné zkáze dospívající mládeže v obci zdejší působí, usneslo se zastupitelstvo, že "….každému majiteli taneční místnosti povolit zábavu pořádat jen 3x do roka s délkou max. do 2. hod po půlnoci". Že tanec v očích puritánů působil zkázu mravní, lze ještě pochopit, ale proč také zkázu tělesnou, už těžko.

Kamenickému mistru J.C. byla udělena v roce 1930 "písemná důtka, ježto prokázaně konal malou potřebu na chodník před restaurací U Procházků a na napomenutí vlastnicí domu byl hrubý".

Když v roce 1948 úmrtím J.P zaniklo oprávnění k provozu hostinské a výčepní živnosti, započal v této hospodě provozovat bez koncese hostinskou  živnost J. B. A v zápisu z jednání rady čteme. "Stěžuje se, že se (hostinec) stal útulkem hazardních hráčů a lehkých ženštin, kde se hýří do rána, bez ohledu na uzavírací hodinu."

V roce 1953 soudruh B. upozorňuje, že na hřišti Sokola, kde je správcem A.V. se hrají karty za jeho součinnosti a bude proto nutno učiniti nápravu i když by mohlo dojít k výměně správce. V tomto případě sice nešlo o hospodu, ale o pokus udělat hospodu z instituce určené především k povznesení kultury těla i ducha.

Veřejná pohoršení se páchala i mimo hospody...

1888 usneseno radou, že "V chudobinci ubytovaný J.H. budiž pro opilství, sváry mezi ostatními a hádky z místa tohoto vyklizen". Dlužno podotknout, že s dotyčným J.H.asi nebylo lehké pořízení, protože podobný zápis se ještě několikrát opakoval i později.

V roce 1902 budili pohoršení nevítaní návštěvníci Zbraslavi a proto Rada rozhodla: "..budiž upraveno místo u mostu a nebudiž cestujícím tlupám komediantů, brusičů, cikánů a podobným, povolováno místo to déle než na 1 den". Škoda, že radní netušili, že v tehdejších "tlupách komediantů" bylo i mnoho později slavných herců, kteří o tom ve svých pamětech rádi vyprávěli. Mohli jsme mít sbírku vzácných autogramů.

V roce 1908 člen výboru zastupitelstva A. Z. požaduje, aby "nábřeží u přístavu parníků postavena byla zákazu koupání v těch místech vůbec a bez plavek zvlášť". Na zřízení nudistické pláště ještě nebyla vhodná doba.

V roce 1922 obecní rada v Záběhlicích vyhlásila. že " procházení obcí Záběhlice po okresní silnici v úboru koupacím se pod pokutou zakazuje". Mimo okresní silnici už úbor koupací radním nevadil?

V roce 1922 schválila rada služební řád obecního zřízence. Povinností měl spoustu, ale za pozornost stojí hlavně bod h §4 ve kterém stojí, že "…musí býti nápomocen policejní stráži při odklízení opilců a nemocných z ulic, dále mrtvol sebevrahů a osob přirozenou smrtí sešlých". To je důkazem, že pohoršení lze páchat i po smrti.

Na udání paní A.S. bylo v roce 1930 zavedeno trestní stíhání pro zločin násilného smilstva proti policejnímu strážníkovi J.P. Starosta mu po dobu vyšetřování dal služební dovolenou. Po třech měsících bylo stíhání zastaveno a strážník se mohl vrátit z dovolené. Ke smilstvu tehdy zřejmě nedošlo a dovolená se podezřelému mohla hodit. Pokud ovšem nebyla neplacená.

Správa obecné školy požádala v roce 1938 o umístění dvou žáků do vychovávacích ústavů, protože tím, že kradou, nechodí do školy, nespí doma a potulují se venku jsou odstrašujícími vzory. A nebyli sami. Žákyně, která se dopustila "mravního deliktu" byla vyloučena ze školy, kde její přítomnost "je velmi pro mravy ostatních dítek nežádoucí" Byla neprodleně dopravena policejní stráží a na účet obce, do Zemské dívčí vychovatelny.

V roce 1939 F.H. vyléval v noci obsah žumpy do uličního rigolu a paní Z.S vylévala totéž, pro změnu k sousedovi na zahradu. Jiná paní zase " dobývala na polích pánů S. a M. brambory", za což měla každému zaplatit pokutu 40 K .

V srpnu 1945 podával předseda MNV zprávu o tom, že " byl nucen v zájmu dobré pověsti města a z ohledu mravnostních vykázati určité lehké ženštiny ze zdejší obce, poněvadž docházelo k určitým výjevům při současném provádění výměnného obchodu, jež nelze v zájmu veřejném trpěti". I když formulace zprávy je poněkud kostrbatá, obsah její sdělení je celkem jednoznačný.

V roce 1954 radní Š. žádá, aby v knihovně, kde se půjčují knihy dětem, byly všechny dobrodružné a mravy kazící knihy vyřazeny. Soudruh tajemník K. se zavázal, že revizi zodpovědně provede. Svůj slib splnil s horlivostí režimu oddaného funkcionáře a vyřazené knihy záhy zaplnily kotelnu měšťanské školy. Tam měly být po koniášovsku spáleny. Další pokračování už známe jen od pamětníků. Když žáci ve škole zjistili, jaké poklady ve sklepě čekají na svůj osud, vnikli do kotelny a za chvilku už neměl školník co pálit. Malér to byl parádní, vyšetřování přísné a viníci museli knihy vrátit. Kolik se jich tehdy opravdu vrátilo a kolik z nich dál kazilo školákům mravy, se už nedá zjistit.

e-max.it: your social media marketing partner